Živý, mrtvý, pohodlně uskladněný
Na palubě Tragédia bylo vše v rovnováze: teplota, tlak, pravděpodobnost. Až na jednu drobnou anomálii. Nikdo o ní nevěděl. A přesto všechno změnila.
Box GC-9A byl oficiálně určen k přepravě choulostivého nákladu.
Pro věci, které musely být uchovány ve stabilním prostředí: cennosti, biologické vzorky nebo osobní předměty pasažérů, které neměly během letu ztratit tvar, hodnotu ani reputaci.
Neoficiálně však sloužil k uložení všeho, co si posádka nechtěla nechat sežrat, rozbít nebo vysvětlovat.
Po poslední zakázce tam zůstala vůně, která vzdorovala chemické analýze. Připomínala něco mezi hedvábím, mandlovým máslem a sentimentálním hologramem. Byla to vůně, která si byla vědoma své hodnoty. Nikdo se neodvážil čichat moc dlouho.
Když kontrolní čidla ohlásila neplánované zaplnění boxu, Marcus nejdřív podezíral Zeda. V devíti z deseti případů to byl Zed. V tom desátém to byl Rolf - uložil si tam bagetu. Na šest dní. Včetně hořčice. Box museli dekontaminovat.
Pak se ale ukázalo, že se Zed nachází na toaletě, kde už několik minut bojuje s křížovkou a následky svého rozhodnutí důvěřovat zbytkům v lodní lednici.
Rolf v kuchyni pátral po svém záložním sendviči. Zatím nebylo jasné, jestli ho někdo ukradl, nebo jestli jen zapomněl, kam ho dal.
Tím tedy padlo to nejpravděpodobnější vysvětlení.
Skutečnost byla horší: Komodor Ignor zmizel. Box byl zapečetěn. A něco bylo uvnitř.
Tak moment,“ ozval se Marcus. „Box je možná zapečetěný. Ale kdo ho zapečetil? A co je uvnitř?“
„Vypadá to, že je to biologického původu,“ poznamenal Soren.
„Je to Komodor,“ řekl Marcus. „Musí to být on.“
„Může to být on,“ opravil ho Zed. „Ale taky to může být neidentifikovaná forma života. Nebo třeba porucha senzorů.“
„Senzory se neporouchaly, Zede,“ odtušil Soren. „To je výsadou biologických členů posádky.“
„Je tam Komodor!“ trval na svém Marcus. „Jednou vlezl do zásobníku na fermentační kapsle. To je stejný profil chování.“
„Nebo ho ten box sežral,“ navrhl opatrně Zed. „Prostě bych byl rád, kdyby to nebyl Komodor.“ povzdechl si tiše.
Rolf dorazil na můstek s prázdným talířem v ruce. „A já bych byl rád, kdyby byl můj sendvič tam, kde jsem ho nechal.“
Chvíli bylo ticho. Všichni se dívali na kontrolní panel boxu GC-9A, který stále signalizoval vnitřní aktivitu.
„Možná to není Komodor,“ pokračoval Marcus. „Možná je to… něco jiného.“
Soren se opřel o panel a suše pronesl: „Nechcete se prostě podívat na kamerový záznam?“
Souhlasili.
Na obrazovce se objevila nákladová paluba. Box GC-9A stále otevřený, uvnitř měkké tlumené světlo a jemné odlesky vnitřní výstelky. Komodor vpochodoval do záběru s královským klidem. Zastavil se. Sebevědomě očichal pravý dolní roh boxu. Pak levý. Zvedl hlavu, zavřel oči a nadechl se jako opravdový znalec. Ze záznamu bylo zjevné, že vůně byla rozhodujícím faktorem. Pak si pečlivě ovinul ocas kolem tlapek, vyskočil do boxu, chvíli se otáčel, rozhlédl – a pak prostě zalehl.
Dvířka se tiše zavřela.
Záznam skončil.
„Takže... je tam,“ shrnul Rolf, aniž by spustil oči z obrazovky.
„Ano,“ přikývl Marcus.
„A vypadal spokojeně,“ dodal Zed téměř omluvně.
„To nic neznamená,“ podotkl Soren. „Komodor vypadal spokojeně i tehdy, když seděl na velitelském panelu a deaktivoval systém životní podpory.“
„Máme ten box otevřít?“ nadhodil Marcus.
Nastalo ticho. Krátké, soustředěné. Pak se strhla diskuze.
„Co když se s ním něco stalo?“ ozval se Zed starostlivě.
„Co když se s ním nic nestalo?“ přihodil Marcus. „A prostě spí?“
„Co když se s ním něco stane, když ho probudíme?“ zapojil se Quinn.
„Co když se s ním něco stane, když ho neprobudíme?“ odvětil Zed.
„Co když ho neprobudíme, a on…“ Rolf se zarazil. „Co když neví, že je zamčenej?“
„On to ví,“ řekl Soren prostě.
„Takže máme čekat?“ zeptal se Quinn.
„Já jsem pro čekat,“ kývl Zed.
„Já taky,“ přidal se Marcus.
Rolf sledoval stav boxu na obrazovce. „Já jsem pro otevřít,“ prohlásil rozhodně. „Chci vědět, jestli je Komodor odpovědný za můj sendvič.“
„Já jsem taky pro otevřít. Co když... tam zůstane napořád?“ zamyslel se Quinn a trochu ztišil hlas.
„Pak z něj bude ideální náklad. Stabilní. Pasivně rezistentní. Emočně konzervovaný,“ shrnul Soren.
Na obrazovce poblikávalo statusové okno boxu GC-9A.
Stav: Uzavřen
Subjekt: Přítomen
Teplota: Stabilní
Tlak: Stabilní
Biometrie: Aktivní
Pohyb: Minimální
Signál: Neurčitý
„To je všechno?“ zamračil se Rolf. „Neurčitý? Co to jako znamená – neurčitý signál?“
„Že ho systém detekuje, ale nechápe?“ pokrčil rameny Marcus.
„Takže… typický člen posádky,“ zhodnotil Soren.
Zed se naklonil blíž ke konzoli. „Tady je změna polohy. Z přední do zadní části boxu. Pak zpět. A nakonec otočka o sto osmdesát stupňů.“
„To zní jako…“ Quinn se zamyslel. „…kočičí kruhový manévr před ulehnutím.“
„Přesně tak,“ přikývl Zed. „Tohle je klasický pohybový vzorec. Trochu mě znepokojuje, že to box klasifikuje jako cirkulující turbulence s měkkým dopadem.“
Chvíli mlčeli.
„Myslíte, že tam fakt spí?“ zeptal se tiše Marcus.
„Myslím, že box si to myslí,“ řekl Soren.
„A my si myslíme, co si myslí box?“
„Ne. My si myslíme, co si myslí, že si myslí Komodor. Což, jak víme, je riziková operace.“
Kontrolka zablikala.
Aktualizace: Změna vnitřní teploty: +0,3 °C
Zed úlevně vydechl.
„Dobře. Takže máme živého Komodora. V uzavřeném boxu. V klidu. Teplotně stabilizovaného. Dýchá. Ale nikdo z nás neví, proč tam je.“
„A co chce,“ dodal Quinn.
„Nebo kdy vyjde,“ přihodil Marcus.
„Nebo jestli je to vůbec ještě Komodor,“ nadhodil Soren.
Ticho.
Chvíli se všichni jen dívali.
Na blikající kontrolku.
Na zavřená dvířka boxu.
Na vlastní odrazy na lesklé obrazovce.
„Takže co teď?“ zeptal se Marcus.
„Čekáme,“ řekl Rolf. „Pozorujeme. Vyhodnocujeme.“
„A mezitím?“ dál vyzvídal Marcus.
„Zvažujeme, jestli náhodou box nepozoruje nás,“ uzavřel to Soren tiše.
Po dlouhé pasivitě začal box jednat.
Na obrazovce se objevil nový záznam:
Aktualizace: Čas přenosu: 00:02:59
„Co to je?“ zeptal se Marcus pomalu a opatrně ukázal na obrazovku.
„Nevím,“ kroutil bezradně hlavou Zed. „Box přece nemá přenosový režim.“
„Co chce přenášet?“ zeptal se Quinn s náznakem paniky v hlase.
„Otázka není co,“ poznamenal chladně Soren. „Otázka je kam.“
Všichni se zadívali na obrazovku.
00:02:34
00:02:33
00:02:32
„Takže… máme dvě a půl minuty, než se box pokusí přenést něco někam – a nikdo neví co, kam ani jak?“ vyprskl Rolf podrážděně.
Zed přikývl.
Rolf vyskočil ze židle. „A proč se to nikdo nesnaží zastavit?“
„Už jo!“ vykřikl Quinn a začal zběsile mačkat tlačítka.
00:02:27
00:02:26
„Přerušeno?“
„Ne.“
„Zpomaleno?“
„Ne.“
„Změna kurzu? Ručně přemostěno? Síťová izolace?“
„Nic.“
„Skvěle,“ řekl Soren. „Takže máme dvě minuty, než box… provede přenos. Což může znamenat: vysílání, teleportaci nebo sebedestrukci. Těžko říct.“
00:02:01
„Zkus vytáhnout logy.“ poradil mu Soren.
Quinn bušil do klávesnice.
„Píše se tady, že probíhá... iniciace přechodové fáze. Ale co to zatraceně znamená? Je to psané kurzívou. A červeně.“
Soren jen kývl. „Takže přenos se připravuje. Skvělé. V tom případě se nic nezměnilo – pořád nevíme co, kam, proč, ani jestli se máme rozloučit. Teď už se stačí jen pohodlně usadit, zadržet dech a doufat, že nejsme to, co se přenáší.“
00:01:52
Všichni na moment ztichli.
Na obrazovce zablikala poznámka:
Aktualizace: Iniciace nevratného stavu
Rolf se zamračil. „Tohle je přesně ten typ stavu, kterému bych se rád vyhnul.“
00:01:45
00:01:44
00:01:43
Vzduch v místnosti ztěžkl.
Displej přešel do negativních barev. Všichni zadrželi dech.
00:00:03
00:00:02
00:00:01
00:00:00
Ticho.
Na obrazovce bliklo:
Aktualizace: Přenos dokončen
„To je všechno?“ zeptal se Rolf po chvíli.
„Zdá se,“ odpověděl Marcus.
„Co se přeneslo?“
„To nevíme.“
„Kam?“
„To taky nevíme.“
„A hlavně – co zůstalo?“
Rozběhli se do nákladového prostoru ke dveřím boxu GC-9A.
Systém tiše zasyčel. Dvířka se pomalu otevřela.
Uvnitř boxu – pečlivě uložený, na hedvábném podkladu – ležel Rolfův sendvič. Nedotčený.
Všichni šokovaně zírali.
„Takže… kde je Komodor?“
Nikdo se nepohnul.
Pak si Zed pomalu klekl a natáhl ruku k sendviči.
„Je čerstvý,“ zašeptal.
„To není možný,“ zavrtěl hlavou Marcus. „Byl uvnitř čtyři dny.“
„Přesně tak,“ přikývl Rolf. „To nedává smysl. Sýr začne smrdět po dvou.“
Nikdo nepromluvil.
„Takže Komodor zmizel... a poslal mi zpátky svačinu.“ Rolf si opatrně vzal sendvič.
„Velkorysé,“ uznal Quinn.
„Symbolické,“ dodal Marcus.
„Stylové,“ uzavřel Soren.
Na palubě Tragédia se pravděpodobnost občas chovala jako podnapilý turista – motala se, narážela do stěn logiky a občas bez varování vklouzla do krabice s nápisem „neotvírat“. Komodor Ignor mohl být přenesen, vymazán, nebo prostě jen změnil stav. Nebo tam nikdy nebyl. Těžko říct. Jisté bylo jen jedno – byl přesně tam, kde chtěl být.