Zakázka, co smrdí průšvihem

Vesmírná loď Tragédium, obvykle plující galaxií s elegancí padajícího šutru, tentokrát mířila k cíli s nebývalou přesností. Kapitán Rolf si pohladil vousy, na kterých mu ulpívaly zbytky ranního toustu, a zíral na holografickou mapu s úsměvem, který naznačoval, že buď vyhrál v kartách, nebo schválil nejabsurdnější zakázku ve své kariéře.

„Takže mi říkáte, že máme doručit... tohle?“ Marcus ukázal na monitor, kde se skvěla fotografie pytlů s nápisem „Granulovaný kravský hnůj – prvotřídní kvalita“.

„Přesně tak!“ zajásal Rolf. „A za to dostaneme tolik kreditů, že si budeme moct koupit novou warp jednotku! Možná i dvě! A nový kávovar! Nejnovější model!“

Soren, s obočím vždy připraveným ke kritickému zvednutí, promluvil: „Kapitáne, víte, že granulovaný kravský hnůj je ve většině civilizovaných kvadrantů zakázaný kvůli riziku intergalaktické pandemie?“

„Nebuď hnidopich,“ mávnul Rolf rukou. „Tohle je zvláštní edice, určená pro speciální agrokulturní projekty. A navíc, ta odměna! Kdo by se staral o pár bacilů, když můžeme mít kávovar s hyper-personalizovaným chuťovým profilem?“

Logan zamyšleně kroutil paralyzérem. „Mám pocit, že se nám to vymstí.“

„Nesmysl!“ zahučel Rolf. „Jsme Tragédium! Jsme nepolapitelní! Jsme…“

V tu chvíli se celá loď otřásla. Na hlavním displeji se objevila ikona s obrovskou pěstí a nápisem: „Vesmírná kontrola. Připravte se na inspekci. Okamžitě.“

Quinn zbledl. „Jejich loď vypadá jako obří sekačka na trávu!“

„No tak, hoši, klid!“ zavelel Rolf, i když mu hlas mírně poskakoval. „Musíme vymyslet, jak to zamaskovat. Rychle! Kde máme osvěžovače vzduchu?“

Nastala panika.

„Můžeme to vydávat za speciální dietní doplňky pro mimozemské bytosti s poruchami trávení!“ navrhl Soren, zatímco se snažil schovat pytel pod pohovku, přičemž obal nevydržel tlak a vzdoroval jen velmi krátce.

„To nevypadá moc dietně, Sorene,“ odvětil Logan a zacpal si nos. „A navíc to pekelně smrdí.“

„Komodor!“ zavelel Rolf a ukázal na kocoura, který si zrovna brousil drápy o hlavní ovládací panel. „Budeme tvrdit, že to je speciální stelivo pro intergalaktické kočky!“

Komodor se na něj podíval s výrazem, kterým by se daly tavit slitiny.

„Dobře, tak ne. Co kdybychom to prostě…

…vystřelili do vesmíru?“ navrhl Marcus, který už byl připraven stisknout tlačítko.

„Už jsou na palubě! Slyšeli by to!“ vykřikl Rolf, zatímco se snažil otřít šmouhu od hnoje z obličeje.

Vesmírná kontrola vtrhla na můstek. Tři perfektně uniformovaní inspektoři, jejichž úsměvy byly tak chladné, že by zmrazily i supernovu. V čele stála inspektorka Ignis Draxlerová, žena s vlasy staženými tak pevně, že by unesli i menší měsíc.

„Posádko vesmírná lodi Tragédium, zjistili jsme anomálie v nákladovém prostoru. Otevřete ho.“ Její hlas byl ostrý jako laser.

„Ale samozřejmě! Momentík!“ zakoktal Rolf. „Jen se ujistím, že je tam… uklizeno. Víte, naše posádka je… trochu nepořádná. Všechno po sobě nechává.“

Logan se zamračil.

Zedovi se však v hlavě zrodil geniální (a zoufalý) plán. „Myslím, že ty anomálie jsou způsobeny… naší novou recyklační jednotkou! Je to nejnovější technologie! Dokáže přeměnit cokoli… na cokoli!“

Inspektorka zvedla obočí. „Opravdu? A co konkrétně přeměňuje?“

„No… organický odpad… na… organické hnojivo!“ vypálil Soren, který pochopil Zedův záměr. „Je to ekologické! Jsme průkopníci udržitelného vesmírného cestování!“

„A ta… vůně?“ zeptala se inspektorka a přimhouřila oči.

„To je… vedlejší produkt. Vysoce koncentrovaný plyn. Naprosto neškodný.“ vyhrkl Quinn, který se mezitím potichu připlížil k ovládacímu panelu a snažil se přenastavit čidla.

V tom se ozvalo dunění z nákladního prostoru. Marcus, který tam před chvílí něco usilovně předělával, se objevil s tváří plnou potu a špíny.

„Tak to máme, kapitáne!“ zvolal. „Recyklační jednotka je nastavená na... extrémní cyklus a připravená na inspekci!“

Z nákladního prostoru se linul ohlušující rachot, doprovázený občasnými výbuchy páry a podivnými zvuky, jako by se něco mlelo a zároveň vařilo.

Inspektorka Draxlerová se na celou posádku podívala s výrazem naprostého znechucení. „Takže vy nám tvrdíte, že ten alarm způsobila vaše… recyklační jednotka, která produkuje něco, co… je cítit jako mrtvola, která zůstala týden ve skafandru?“

„Přesně tak!“ řekli všichni sborově a snažili se vypadat co nejpřesvědčivěji.

Jeden z inspektorů si kýchl. Druhý se začal nenápadně drbat.

Inspektorka si povzdechla. „Víte co? Podle regulí nemám povinnost kontrolovat recyklační jednotky, které jsou v aktivním cyklu. A upřímně… už nemám sílu to dýchat.“

Vesmírná kontrola se stáhla, s očima zarudlýma a nosy ucpanými.

Kapitán Rolf se pyšně opřel do křesla. „Vidíte? Říkal jsem vám to! Jsme nepolapitelní! Jsme…“

V tom se ozvalo z nákladového prostoru hlasité PRÁSK! a následoval zvuk tekoucí vody.

„Kapitáne, myslím, že ta „recyklační jednotka” právě explodovala,“ suše konstatoval Marcus a urychleně si nasadil plynovou masku.

Rolf mávl rukou.

„Důležité je, že budeme mít tohle!” zahučel Rolf vítězoslavně, otočil se a velkoryse ukázal na holografický displej, kde se v plné kráse skvěl kávovar „Astro-Barista 5000”.

Nikdo se nedíval.

Zed a Marcus už pro jistotu utíkali k nouzovému modulu, Quinn horečně bušil do panelu s nápisem „Životní podpora“, Logan předstíral, že kontroluje integritu stěn a přitom hledal nejbližší servisní poklop a Soren si právě nasazoval helmu se zabudovanou filtrací vzduchu.

Na ošetřovně se mezitím Dr. Hale, s tváří zelenou hrůzou, horečně snažil utěsnit každou škvíru lepicí páskou. „Tohle je horší než tisíc bochníků Rokfóru!“ křičel zoufale, zatímco mu slzely oči a na čele mu vyrazil studený pot.

Jediný Komodor se zjevně vyžíval v novém aroma a spokojeně se válel na podlaze, kde se mísila voda s něčím, co vypadalo jako převařený kompost.

Z útrob lodi se vyvalil oblak kouře a donutil i posledního člena posádky, aby si zakryl nos a hledal nejbližší únikovou cestu.

Nikdy nepodceňujte sílu granulovaného kravského hnoje, a už vůbec ne jeho schopnost přetvořit vesmírnou loď v pojízdnou kompostárnu s velmi specifickým aromatem. A pokud vám někdy někdo nabídne pohádkovou sumu za převoz něčeho „zvláštního”, co smrdí, dvakrát si to rozmyslete.