Tragédium přijímá zakázku

Vesmírná loď Tragédium letěla napříč galaxií s jediným cílem – doručit zásoby na planetu ZX-42. Měla na palubě špičkovou technologii, ale bohužel i naprosto nekompetentní posádku.

„Nechte mě to říct ještě jednou, kapitáne. Máme doručit zásilku na planetu, která se zapsala do dějin tím, že během jediné dekády vyhlásila válku sama sobě osmkrát?“ Navigátor Zed zvedl obočí a ukázal na displej.

Kapitán Rolf si pohladil vousy a pokrčil rameny. „A?“

„A co když se rozhodnou vyhlásit válku nám?“ přidal se bezpečnostní důstojník Logan, zatímco si prohlížel svůj zánovní paralyzér.

„V tom případě budeme hodně rychle startovat,“ odvětil pilot Quinn a zaujatě si na holografické mapě měřil přistávací zóny. „Tohle vypadá jako slušná přistávací plocha. Nejspíš… pokud to teda není kráter po výbuchu.“

Inženýr Soren si povzdechl. „Super. A kolik nám za to zaplatí?“

„Doufám že dost na to, aby se vyplatilo ignorovat fakt, že se nám při posledním přistání skoro rozpadl trup,“ odvětil mechanik Marcus suše.

„To byla jen estetická vada!“ namítl kapitán.

„Jasně, estetická vada. V podobě ohnivého pekla, ve kterém se málem uškvařily přistávací trysky.“

„No, tak byly trochu přehřáté…“

„Hořely, kapitáne. Hořely!“

Rolf mávl rukou. „Detaily.“

V tu chvíli se ozvalo varovné pípání.

„Co je zase tohle?“ zavrčel Soren a rozsvítil hlavní panel. „Moment, to nemůže být pravda…“

„Někdo na nás zaměřuje zbraň?“ zeptal se Logan, okamžitě ve střehu.

„Ne, je to horší,“ řekl Soren a třískl do palubního počítače. „Právě jsme dostali obsílku, že máme neplatné palubní pojištění.“

Nastalo ticho.

„Ale… my žádné pojištění nemáme,“ poznamenal Quinn.

„No právě!“ zakvílel Soren.