Tragédium: Nová generace… špíny

V hlubinách vesmíru, daleko od civilizace, základních hygienických návyků i funkční prádelny, se na palubě Tragédia odehrávalo drama. Nešlo o bitvu s mimozemšťany. Nešlo o přestřelku s vesmírnými piráty. Tentokrát šlo o něco mnohem horšího.

Šlo o prádlo.

„Už nemám co na sebe,“ konstatoval Rolf, jakoby právě ztratil ruku v boji. Stál uprostřed koupelny v uniformě složené z ubrusu a dvou ručníků.

„Já taky ne,“ odvětil suše Quinn, zatímco zápasil s ponožkami, které se samy pokoušely vrátit zpět do prádelního koše. Prohrával.

V rohu místnosti se hromadilo prádlo. Ne taková ta obyčejná hromada. Tohle byl organismus. Ekosystém. Něco, co začalo žít vlastním životem. Když kolem procházel Logan, cosi zavrčelo.

„Už se z toho vyvíjí nový živočišný druh,“ nadhodil Markus a z bezpečné vzdálenosti to fotil. „Radši bych to nerušil. Vypadá, že to zrovna hibernuje,“ řekl Soren a potichu se stáhl.

„Máme přece automatickou pračku,“ vzpomněl si Rolf a pyšně ukázal na dveře s nápisem „AUTOMATIZOVANÝ MODUL TEXTILNÍ DEKONTAMINACE“.

Posádka se na sebe okamžitě podívala s výrazem kolektivního zděšení. Markus udělal krok dozadu. Soren zvedl obočí. Logan si instinktivně chránil svoji poslední čistou košili.

„To je ten modul, co nám minule rozpustil prádlo v kyselině,“ připomněl potichu Quinn. „Nejspíš jen chyba v dávkování,“ mávl rukou Rolf a poklepal na kovové dveře s důvěrou muže, který nikdy nečte manuály.

„A mně to místo ponožek vrátilo dvě cihly. Nebyly stejné barvy,“ zamumlal Markus. „Aspoň byly v páru,“ nenechal se Rolf rozhodit.

„A moje spodky diagnostikoval jako invazivní formu života,“ dodal Logan. „A nejsou?“ odsekl Rolf nedočkavě. „Říkám, že to funguje! Provede analýzu a hrozby eliminuje,“ zvolal Rolf a teatrálně aktivoval vstupní panel.

Dveře se se syčením otevřely a uvnitř se rozzářil červený nápis: „VAROVÁNÍ: VSTUP TEXTILIÍ MŮŽE BÝT NEVRATNÝ“.

K dispozici bylo několik pracích cyklů - většina z nich by samozřejmě neměla být legálně povolena ani na praní mopů v jaderné elektrárně:

  1. Cyklus 7-K: Termální sterilizace

    Pro odolné textilie po kontaminaci biologickým materiálem. Odbarvuje a zkracuje vlákna.

  2. Cyklus 3-M: Standardní odmašťovací sekvence

    Běžné prádlo posádky. Při vysokém znečištění hrozí riziko rozpuštění.

  3. Cyklus 9-L: Molekulární přeskupení

    Jemné prádlo už nebude špinavé. Možná už ale nebude prádlem.

  4. Cyklus 11-X: Rychloparní kondenzace

    Speciálně pro meziplanetární kombinézy a skafandry. Před zahájením cyklu vyndejte posádku.

  5. Cyklus 404-N: Nenalezen

    Neexistuje, ale vždy je nějak záhadně aktivován. Výsledky se liší loď od lodi.

Soren navrhl spustit protokol „9-L“.

„To je ten, při kterém se minule všechno prádlo vypařilo?“

„Ne. Tohle je jemné praní.“

Otevřeli poklop, zasunuli dovnitř přepravní kontejner se špinavým textilem, opustili prostor a Soren aktivoval program.

Modul se s hlubokým zasyčením zavřel. Na ovládacím panelu se rozsvítily nápisy:

→ Cyklus inicializován: Protokol 9-L

→ Vyhodnocování stavu prádla...

→ Detekována Symbiotická kolonie vlákenného původu.

Vyletěla pára.

Tlumený, příjemně znějící ženský hlas promluvil s ledovým klidem:

„Error 696: Bezpečnostní protokol praní porušen. Aktivace obranného režimu.“

Ozvalo se cvaknutí. Poklop se zablokoval. Uvnitř se roztočila žhnoucí spirála.

„Jakmile prádlo získá status biologické hrozby, je nejspíš pozdě na jemný cyklus,“ zašeptal Markus a přes sklo to fotil.

Plameny sežehly obsah bubnu.

Z reproduktoru se ozvalo:

„Dekontaminace dokončena. Všechny stopy textilní autonomie eliminovány.“

Nakonec byli nuceni přistoupit ke krajnímu řešení. K ručnímu praní.

Za zvuků tichého zoufalství se na palubě rozložily kýble, lavory a nouzové zásobníky s vodou, původně určené k chlazení reaktoru.

Soren upravil několik vibračních maticových klíčů na improvizované prací tyče.

Logan drhl ponožky kartáčem na plazmové trysky.

Markus se pokusil použít antigravitační pole k odstředění, ale místo toho vyslal trenýrky rychlostí šedesát kilometrů za hodinu do ventilační šachty.

Rolf, ponořen po lokty v šedivé vodě, s kamennou tváří míchal bublající gelovou směs a pronesl: „Je to týmová práce. Stejně jako v bitvě. Jen… z toho hrozně bolí záda.“

Komodor celou situaci sledoval z horního potrubí s výrazem čistého opovržení. Nikdo mu zatím neřekl, že bude vyprán později.

Po osmi hodinách tvrdé dřiny byli všichni vyčerpaní, promočení a stále neoblíknutelní.

„Vyhráli jsme bitvu. Ale válku proti špíně zřejmě ne,“ povzdechl si Rolf a vítězně pozvedl jednu čistou ponožku nad hlavu.

Ponožka se vzepjala, zaflirtovala s gravitací, a pak spadla do kaluže.

Kapitán se nezalekl. „Ponožka padla… ale my povstaneme. Vyvěsím ji na hlavní stožár jako symbol vítězství.“

„Ne, Rolfe,“ řekl Quinn, „tohle bude přesně ten důvod, proč nám nedovolí přistát na žádné obyvatelné planetě.“

I v nekonečném vesmíru se největším nepřítelem člověka může stát jeho špinavé prádlo. Posádka se naučila, že pravé hrdinství nespočívá v dobytí hvězd, ale v úspěšném praní. A v dostatku jednorázových overalů.

A hromada? Ta žila dál. Jen ji přestěhovali do skříně č. 7.

Zpět