Sýrový incident

z osobních záznamů Dr. Luciena Halea (redigováno, protože hysterický smích není přenosný textem)

Myslel jsem si, že už mě nic nemůže překvapit. Sloužil jsem u pašeráků, u diplomatů z kvadrantu K-9 (ano, ti, co si myslí, že nemoci se léčí zpěvem) a přežil tři roky s piráty, kteří věřili, že tělesná zranění jsou jen daň za dobrodružství.

Ale nic – opakuji nic – mě nepřipravilo na Sýrový Incident.

Den nultý

Kuchař pirátské lodi se rozhodl vylepšit jídelníček. „Chce to něco tradičního! Něco ze staré Země!“ oznámil s nadšením člověka, který kdysi zkusil uvařit polévku s hydraulickou kapalinou. Volba padla na smažený sýr.

Vakuově balený.

Obal se rozhodl nesundávat – podle něj to „udrží chuť uvnitř a vakuum venku“.

„Je to přece vakuově balený sýr,“ argumentoval. „Tak proč to nezkusit smažit rovnou ve vakuu?“

Den první

Sýr nepochopil vakuum. Rozpínal se. Bublal. A pak explodoval. Tuk zaplavil ventilaci, část se odpařila a pokryla stěny jako olejomalba. Jeden pirát tvrdil, že „viděl ducha goudy“.

Do ošetřovny mi přinesli tři pacienty:

Jeden měl popáleniny od roztaveného eidamu. Druhý trpěl hysterickou slepotou, protože „sýr mi opětoval pohled“. Třetí měl kousek hermelínu v nosní dutině. Neptejte se, jak se tam dostala.

Den druhý

Ventilační systém začal pískat tónem, který připomínal pláč automatického dávkovače na mýdlo, který se chystal naposledy vydechnout. Loď zapáchala jako tělocvična mlékárny. Kapitán pirátů se pokusil sýr ochutnat přímo ze stěny. Omdlel. Měl jsem sto chutí ho tam nechat. Ale co lékařská přísaha...

Den třetí

Sýr začal růst. Nějaký druh mikrobiální reakce vytvořil inteligentní houbovitý útvar. Piráti mu dali jméno Quesotep. Začali ho uctívat.

Ten večer jsem se pokusil o útěk. Neúspěšně.

Den čtvrtý

Sýr začal měnit barvy. Ve tmě zářil. Při kontaktu s kovem vydával hudbu podobnou jazzové improvizaci. Piráti tančili. Já jsem psal závěť na papír od sterilních obvazů.

Den pátý

Loď se dostala do mléčné mlhoviny – pravděpodobně náhoda, ale posádka to považovala za znamení. Zřídili „Sýrovou svatyni“ ve skladišti. Vyzvali mě, ať požehnám roztékajícímu se eidamu. Odmítl jsem. Byl jsem odsouzen k tichému obědu – taveňák jako hořká příchuť porážky.

Den šestý

Sýr se pokusil uniknout. Samovolně se sunul po podlaze směrem k únikovému modulu. Piráti uspořádali poradu. Vznikl rozkol mezi frakcí „Nechme ho jít“ a „Je to prorok!“. Nakonec modul explodoval – sýr nepochopil startovací proceduru. Jeho pozůstatky zůstaly na stěně jako mastný otisk osudu.

Den sedmý

Krize pominula. Ventilace byla vyčištěna. Sýr přestal šeptat. Kapitán si sundal sýrovou korunu a oznámil konec kultu. Loď opět smrděla jako pirát po bitvě, ne jako peklo na grilu. Já vyčistil ošetřovnu, našel ztracený fonendoskop a slíbil si, že už nikdy nebudu ordinovat na plavidle, kde kuchař věří, že všechno se dá osmažit, když to dostatečně miluješ.

Závěr

Nikdy, nikdy se nepokoušej smažit sýr ve vakuu. A pokud ti někdo nabídne kariéru u pirátů s kuchařskými ambicemi, zvaž raději smrt v otevřeném vesmíru.