Óda na Tragédium

(dle palubní AI, která už to skoro vzdala)

Plavím se vesmírnou temnotou,

s nesmírně chaotickou posádkou.

Kapitán s úsměvem, plán žádný nemá,

zase jsme v krizi? Tak to se poddá.

Navigátor bloudí, vždy jistým krokem,

pilot přistává, většinou bokem.

Mechanik opraví, co předtím zničil,

inženýr hlásí, že varování ztišil.

Důstojník střílí, netrefil nic,

mlčí, zapomněl, co chtěl říct.

Já bdím a sleduji, tichá a moudrá,

proč s nimi letím? Toť otázka pouhá.