Kapitánova kulinářská katastrofa

Vesmírná loď Tragédium se zrovna řítila nekonečnem, když kapitána Rolfa napadla osudová myšlenka:

„Dneska vařím já!”

Posádka se na něj zděšeně podívala. Poslední pokus kapitána něco uvařit skončil tím, že lodní syntetizátor jídla začal posílat nouzové signály do nejbližší galaxie.

Ale dnes měl kapitán jasno – připraví guláš podle tradičního receptu!

„Nebojte se,“ uklidňoval ostatní. „Všechno mám pod kontrolou!“

Nikdo mu nevěřil.

„Počkejte, kapitáne… my máme na lodi ještě jeden sklad?“ ptal se inženýr Soren, když kapitán triumfálně vytáhl konzervu neidentifikovatelného obsahu z již dávno zapomenutého skladiště.

„To je hovězí?“ podezřívavě se ptal pilot Quinn.

„Ano. Teda… bylo. Možná. V roce 2072.“

Pilot se naklonil blíž. „Ale vždyť na tom roste mech.“

Kapitán mávl rukou. „To je jen přirozený biofilm. Přidá to šmrnc!“

Kapitánovi kuchařské dovednosti spočívaly v nahodilém házení věcí do hrnce.

„Trochu papriky… trochu česneku… hm, sůl tady není, tak použiju kosmickou minerální směs…“

„Kapitáne, ale v ní je deuterium,“ upozornil ho Soren.

„No a?“

„Je radioaktivní.“

„Fajn, tak bez soli.“

Pak přišla řada na maso. Kapitán hrdě otevřel konzervu, ze které vycházel pronikavý zápach.

„Ehm… kapitáne?“ Quinn si zakryl nos. „Jestli je to hovězí zelený už teď, možná bychom to měli přehodnotit.“

„Nebojte! Jen se to musí pořádně provařit!“ usmál se kapitán a nalil obsah konzervy do hrnce.

To neměl dělat.

V ten moment totiž směs zreagovala s ostatními surovinami a začala měnit barvy jako stroboskop na mezihvězdném mejdanu.

Kapitán se chystal udělal osudovou chybu - ochutnat. Ponořil do hrnce kovovou lžíci a hmotu promíchal.

Ozvalo se zasyčení, kapitán uskočil a pak se hrnec vznítil.

„HOŘÍ!“ zařval Quinn.

„Tomu se říká flambování!“ vykřikl kapitán hrdě.

„NE! TOMU SE ŘÍKÁ POŽÁR!“

V tu chvíli selhala umělá gravitace a hořící hrnec, i s posádkou, začal levitovat po kuchyni. Guláš se vznášel jako slizovitá ohnivá medúza a posádka zběsile uskakovala.

„AKTIVOVAT HASICÍ SYSTÉM!“ křičel Soren.

Nic.

„HASIČÁK!“ zařval zoufale Quinn.

Nic.

„Kapitáne, vy jste vypnul požární systém?“ podezříval ho Marcus.

Kapitán se zatvářil provinile. „Nechtěl jsem, aby se mi zředil guláš…“

Posádka neměla na výběr. Soren poslal levitující hrnec do nákladového prostoru, stiskl evakuační tlačítko a aktivoval nouzové otevření vnějšího poklopu.

V momentě to vysálo guláš i s hrncem do vesmíru.

Na palubě zavládlo ticho.

„Kapitáne,“ řekl Marcus po chvíli, „váš guláš právě prolétá nad orbitou Jupitera.“

„Kapitán si otřel čelo. „Takže… příště zkusíme něco jiného. Pár konzerv tam ještě zbylo.“

I vaření ve vesmíru má svá pravidla. Konzerva má svůj čas, gravitace své meze – a kapitán své limity. A některé věci by měly zůstat navždy hermeticky uzavřené – ideálně mimo loď.