Moudra kocoura Komodora

„Někdy je největší hrdinství zůstat v posteli. Já to dělám denně.“

„Když všechno padá, nevstávej, lež dál. Možná to není pád. Možná to je jen vesmír, co ti připravil lepší výhled ze země. Já padám často. Na gauč, do peřin, na klín… a vždy to stojí za to.“

„Při poplachu dělám to nejdůležitější. Nedělám paniku.“

„Ticho je nejlepší odpověď na otázku, kterou nikdo nepoložil.“

„Když nemáš řešení, tvař se, že už jsi to vyřešil.”

„Ležel jsem na ovládacím panelu celé odpoledne. Odmítli mě sundat. To je ono. Když jsi dostatečně těžký, stáváš se neodstranitelnou autoritou.”

„Neutíkal jsem, když spustil poplach. Ležel jsem na zádech a vystavil břicho vesmíru. Někdy je největší odvahou zcela se podvolit chaosu. A někdy se mi prostě jen nechce vstávat.”

„Logan si sedl vedle Marcuse. Ani jeden nepromluvil. To je přátelství. A pak jsem mu skočil na klín. To je dominance.”

„Lidé říkají „důvěřuj instinktům“. Já říkám: „Důvěřuj jen tomu, co voní jako tuňák. Zatím se mi to vždycky osvědčilo.”

„Pozoroval jsem Zeda, jak hledí na nebe. Pak jsem se podíval do misky – stále prázdná. Nebe je tedy patrně stejně nedosažitelné jako druhá večeře.”

„Jednou jsem spadl z konzole. Nikdo si nevšiml. Tak jsem spadl znovu. Kapitán začal konečně přemýšlet, kdo tu má skutečnou kontrolu.”

„Kapitán měl halucinace o jídle. Já měl vize – pokaždé když otevřeli lednici. To ze mě nedělá blázna. To ze mě dělá vizionáře.”

„Důstojnost není o tom, jak vypadáš. Je to o tom, že když ti spadne ocas do polévky, podíváš se dotčeně na ostatní a tváříš se, že to byla jejich vina.”

„Logan mluví s kaktusem. Já nemluvím s nikým — a i tak jsem ve všech rozhovorech vítěz.”

„Soren tvrdí, že je pták. Já tvrdím, že jsem bůh. A zatímco on běhá a mává rukama, já ležím uprostřed chodby a donutím každého, aby mě obešel.”

„Zed hledá cestu do nebe. Já už tam byl. Je to regál se zatuchlou dekou, kterou chtěli vyhodit. Tak jsem si na ni lehl. Teď je to moje nebe. A peklo ostatních.”